Články

V oblasti aktivizace seniorů často hledáme činnosti, které nejsou založené pouze na výkonu nebo množství znalostí. Klasické vědomostní kvízy mohou u některých účastníků vyvolávat nejistotu, obavy z chybování nebo pocit, že si již nedokážou vzpomenout. Přitom cílem aktivizace není testovat vědomosti, ale podporovat zapojení, komunikaci, radost a přirozené procvičování kognitivních funkcí.

Jednou z aktivit, kterou ve své praxi používáme poměrně často, je hra Pravda, nebo lež. Na první pohled působí velmi jednoduše, ale při práci se seniory nabízí mnohem širší využití.

Představivost bývá často spojována hlavně s dětmi. Právě děti si vytvářejí vlastní světy, vymýšlejí příběhy a hledají neobvyklá řešení. Jenže fantazie rozhodně nepatří jen jim. I ve vyšším věku má představivost své důležité místo.

Při práci se seniory často vidíme, jak moc důležité je udržovat mozek aktivní. Nemusí jít o složité úkoly. Naopak právě jednoduché aktivity bývají velmi účinné. Senioři si při nich procvičí pozornost, přemýšlení i schopnost všímat si detailů.

Trénink paměti nemusí znamenat jen křížovky, osmisměrky nebo luštění u stolu. Stále více zařízení a aktivizačních pracovníků objevuje nový způsob, jak seniory zapojit zábavně a přirozeně, třeba prostřednictvím zážitkové úkolové hry. Ta spojuje procvičování mozku, týmovou spolupráci i radost ze společného úspěchu.

Na první pohled se může zdát, že jemná motorika je důležitá hlavně pro děti, které se učí psát, kreslit nebo zapínat knoflíky. Ve skutečnosti je však stejně důležitá i ve vyšším věku. Právě drobné pohyby prstů, dlaní a zápěstí pomáhají seniorům zachovat samostatnost, jistotu a radost z běžných denních činností.

Na první pohled to vypadá jako neřešitelný rébus. V jedné místnosti sedí třicet seniorů. Jeden má Alzheimerovu chorobu, druhý špatně slyší, třetí po Cévní mozkové příhodě mluví jen málo, čtvrtý je bystrý jako břitva, ale bolí ho kolena. Pátý nechce spolupracovat vůbec. Šestý by chtěl, ale bojí se, že něco pokazí.

A přesto se po deseti minutách smějí. Po dvaceti tleskají do rytmu. Po třiceti vzpomínají, soutěží, povídají si a oči jim září.

Jak je to možné?

Aktivizace seniorů není univerzální recept. To, co jednoho povzbudí a rozzáří, může druhého unavit nebo znejistit. V praxi sociálních zařízení i domácí péče se čím dál víc ukazuje, že klíčem není množství aktivit, ale jejich citlivé přizpůsobení konkrétním kognitivním schopnostem člověka.

Když se mluví o aktivitě ve vyšším věku, většina lidí si představí pohyb. Stejně důležitá je ale i pravidelná práce s myslí. Trénink paměti, pozornosti a logického uvažování pomáhá seniorům udržet si samostatnost, jistotu i radost z každodenního života. Přesto bývá motivace k mentálnímu cvičení často složitější než samotná aktivita. Jak tedy seniory přirozeně zapojit a nadchnout? 

Stárnutí s sebou přináší řadu změn, které se mohou projevit i v oblasti komunikace a slovní zásoby. Senioři často hovoří o tom, že „mají slovo na jazyku“, ale nemohou si vzpomenout, nebo že se jim hůře vybavují názvy věcí. Tyto potíže jsou přirozenou součástí stárnutí mozku, nikoliv nutně známkou vážného problému. Dobrou zprávou však je, že slovní zásobu lze aktivně podporovat a rozvíjet v každém věku.

V poslední době často čteme zprávy o tom, jak přibývá seniorů s demencí nebo jinými nemocemi. Statistiky někdy mohou působit smutně a vyvolávat dojem, že stáří je jen období plné omezení a problémů. Pravda je ale mnohem pestřejší a nadějnější.

Stáří totiž nemusí být jen časem ztrát. Může to být také období klidu, moudrosti, radosti z maličkostí a nových zkušeností.