Když je v místnosti třicet příběhů: Jak rozhýbat skupinu seniorů, kde je každý úplně jiný?

Tajemství není v aktivitě. Tajemství je v systému.

Mnoho lidí si myslí, že aktivizace seniorů znamená „něco jim připravit“. Křížovku. Bingo. Písničky. Míč.

Jenže u různorodé skupiny to nestačí.

Skutečný klíč zní: jedna aktivita – tři úrovně zapojení zároveň.

To znamená, že každá činnost musí být postavená tak, aby se mohl zapojit člověk:

• jen pohledem,
• jednoduchou odpovědí,
• nebo naplno jako tahoun skupiny.

Když tohle funguje, zapojí se téměř každý.

„Trh vzpomínek“

V 9:30 začíná program. Na stole leží staré předměty: vařečka, knoflíky, látka, mlýnek na kávu, pohlednice, kostka, šátek.

Pracovník neříká: „Budeme trénovat paměť.“

Říká:

„Dnes otevřeme trh vzpomínek. Co byste si koupili jako první?“

A místnost ožívá.

Paní Marie, která jinak mlčí, sáhne po šátku.
Pan Karel začne vyprávět o mlýnku.
Paní Anna, která hůře chápe zadání, hladí látku a usmívá se.
Jiný senior jen poslouchá – a i to je aktivizace.

Jak aktivizovat hromadně? Používejte princip orchestru

Skupina seniorů není třída. Je to orchestr.

Někdo hraje první housle.
Někdo buben.
Někdo jen cinkne trianglem.

Ale bez každého je hudba chudší.

Proto úspěšný pracovník netlačí všechny do stejného výkonu. Naopak:

1. Nabízí různé role

V jedné aktivitě mohou být:

• mluvčí
• ukazovač
• držitel rekvizity
• rozhodčí
• počtář bodů
• zpěvák refrénu
• pozorovatel se souhlasným gestem

Každý je užitečný.

2. Staví na emocích, ne na výkonu

Když senior nevyřeší úkol, může mít pocit selhání.
Když se ale zasměje, zavzpomíná si nebo někomu pomůže, vyhrál.

Proto místo: „Kdo to ví?“

Raději:

 „Kdo si to pamatuje?“
 „Kdo to doma používal?“
 „Kdo by to dnes zvládl lépe než my?“

3. Dává krátké vlny energie

Dlouhé aktivity unaví. Lepší je rytmus:

• 5 minut pohyb
• 7 minut vzpomínka
• 3 minuty humor
• 5 minut soutěž
• 2 minuty relaxace

Mozek i tělo zůstávají ve hře.

Absolutně originální metoda: Barevné ostrovy

Do místnosti se rozmístí čtyři barvy:

 Červený ostrov – pohyb
 Modrý ostrov – vzpomínky
 Zelený ostrov – smysly
 Žlutý ostrov – humor

Senior si vybere barvu pohledem, kartičkou nebo gestem. Skupina pak postupně navštíví všechny „ostrovy“.

Výhoda?

Každý si najde to své. Nikdo není vyřazen.

Co dělat s těmi, kteří odmítají?

Nechat jim důstojnost.

Nikdy neříkat: „Musíte se zapojit.“

Raději:

 „Můžete být náš porotce.“
 „Budete hlídat správné odpovědi?“
 „Sedněte si blíž, ať jste u toho s námi.“

Z pasivního člověka se často stane největší fanoušek.

Největší chyba? Aktivita bez srdce.

Senioři okamžitě poznají, když je program jen povinnost.

Ale stejně rychle poznají zájem, humor a lidskost.

Když pracovník přijde s energií, místnost se zvedne s ním.

Vzkaz všem, kdo pracují se seniory

Nemusíte mít dokonalé pomůcky.
Nemusíte mít drahý program.
Nemusíte zachránit celý svět za hodinu.

Stačí vytvořit chvíli, kdy se člověk necítí jako diagnóza.

Ale jako člověk.

A tehdy se stane něco velkého.

Třicet různých lidí.
Třicet různých omezení.
A přesto jedna společná radost.

To není aktivizace.

To je umění.